°Historická fakta o Veverkově metodě "Jára da Cimrman's back to back fotostep" ve fotografiích°

Václav Veverka, praprapravnuk Františka Veverky, před rodným domem svého slavného prapraprastrýce Václava Veverky. (2006)

Protože na této fotografii figuruje Václav Veverka mladší zároveň i v roli fotografa, nepodařilo se mu, a to i přes veškerou úpornou snahu, být na ní také zároveň i v záběru - ale alespoň z kontextu je zde zřejmé, že přestože ho nevidíte, je i na této fotografii zcela zřetelně přítomen, a to zhruba někde těsně za vašimi zády.
Poté, co se zde Veverka odhodlal tuto jím nezávisle objevenou, nevšední a náročnou fotografickou metodu zrealizovat, následně zjistil, že před ním ji již vynalezl jeho praprapraděd František, což je na následující fotografii i nezpochybnitelně zdokumentováno. A nezávisle na Františkovi Veverkovi ji pak po téměř sto letech také zcela nezávisle znovuobjevil a mnohokrát na svých slavných (vystavených mimo jiné i v pařížském Louvru) daguerrotypiích i použil, známý český génius a fotograf J. D. Cimrman.
V odborné fotografické literatuře proto bývá po svém druhém objeviteli tato metoda většinou označována jako "Jára da Cimrman's back to back fotostep".

František Veverka, bratranec Václava Veverky, se angažoval nejen v agronomii, daguerrotypii a hudbě, ale jak je patrno z následujícího historického artefaktu, i v politickém agroinženýrství

Objevitel nevšedních daguerrotypických technik, agrotechnik, spoluvynálezce ruchadla, aranžér a v neposlední řadě i dvorní restaurátor Tullových hudebních partitur, František Veverka, fotografickou metodou "Jára da Cimrman's back to back fotostep", je zde, již v roce 1811, ve svých pouhých šestnácti letech, zachycen při režírování jedné ze svých slavných politicko-agroinženýrských rekonstrukcí, ze které se však bohužel zachovala jen tato jedna jediná daguerrotypie. Je však zdokumentováno, že během práce na této rekonstrukci, se Veverka prvně seznámil s dílem sira Jethro Tulla a později tak mohl zrekonstruovat i jeho stěžejní dílo "Horse-hoeing Husbandry".
(1811 - 1849)

Při Veverkově pozdější rekonstrukci tohoto Tullova díla, kterou zde ale samozřejmě kvůli autorským restauračně-veverko-historickým právům (zkratka RVHP(a), v podstatě to byla tehdejší obdoba dnešní OSy) neuvidíte, se jednalo o nimravou, místy někdy až detektivní práci, spočívající v rozepisování jednotlivých notových partů a jejich následného restaurování, v tomto případě konkrétně první věty tohoto Tullova převratného a dosud nedoceněného hudebně-agrotechnického díla.
František Veverka během této své práce zjistil, že zřejmě někdy v dvacátých letech 19. století byla první věta, opus 26, v původní Tullově partituře někým dodatečně označena podivně znějícím přízviskem, něco jako "Thickasabrick", nebo tak nějak, přestože se někdo později pokusil toto označení vyretušovat, což ale Veverkovi samozřejmě nemohlo uniknout. Ale ani tak zkušenému restaurátorovi, jakým Veverka bezpochyby byl, se však, i přes veškeré úsilí, nepodařilo zjistit kým, kdy přesně a proč bylo toto označení provedeno, ani kdy, kým a proč bylo později retušováno. Nepodařilo se to bohužel zjistit ani nikomu z jeho následovníků - a proto tato kapitola hudebního agroinženýrství dodnes zůstává naprosto nevysvětlitelnou záhadou. (Poznámka: pokud by se někomu podařilo ji rozluštit, pište prosím na bilbo.veverka@seznam.cz - úspěšní luštitelé tohoto kvízu budou po zásluze potrestáni, pardon, odměněni, konec poznámky.)

Na těchto třech fotografiích je opět Veverkovou technikou "Jára da Cimrman's back to back fotostep" - i když na těch krajních poněkud lajdácky - zachycen Václav Veverka mladší, praprapravnuk Františka Veverky, jak studuje repliku slavného historického notového partu, který napsal sir Jethro Tull, zrestaurovanou Václavem Veverkou starším. Jak je zde však vidět, nánosem historického prachu již bohužel značně poničenou, možná i někým někdy a nějak, úmyslně či neúmyslně, pozměněnou. To ovšem nemůže změnit nic na skutečnosti, že se tu jedná o první větu Tullova stěžejního hudebního díla "Horse-hoeing Husbandry", opus 26. Této první větě bývá v odborných muzikologických kruzích také někdy přezdíváno "Thickasabrick", přestože se, jak již bylo výše zmíněno, dodnes nikomu nepodařilo zjistit proč. (2004 - 2009)
A o trochu detailnější fotodokumentaci této historické repliky naleznete též ZDE.

A na závěr těchto historických faktů zde publikujeme dva drahocenné historické obrazy nevyčíslitené hodnoty, které spolu velice úzce souvisí, protože jeden vyobrazuje Františkova téměř předka a druhý jeho téměř potomka, z druhého, resp. třetího kolene. Oba tyto obrazy byly nalezeny v pozůstalosti po velkém znalci díla sira Jethro Tulla a rodiny Václava a Františka Veverkových, který si ovšem nepřál být jmenován a tak vám zde jeho jméno nesdělíme.

Prapraprapraprastrýc Václava a Františka Veverky Jan, zde se předchůdkyní Veverkovy metody nechal zvěčnit při přemýšlení o tom, jak zdokonalit různé zemědělské i hudební nářadí a náčiní. Proslul zejména vylepšením a modernizací ve své epoše nárokům doby již zcela nevyhovujících sudlic, řemdihů, kropáčů, palcátů, cepů a v neposlední řadě i bombardů a píšťal. (1414)

Prasynovec Václava a Františka Veverky Ian, (vyobrazen obdobnou historizující technikou jako Jan vedle) zde již ovšem zachycen během zaslouženého odpočinku po dokončení práce na zdokonalování různých mořeplavebních i jiných nástrojů a náčiní ve studiu Maison Rouge ve Fulhamu v Londýně. (1982)

A teď už na doopravdy úplný závěr této série historických faktů zde ještě v rychlosti prezentujeme slavný "Picture This" pana A. Giddingse, prasynovce, který při vytváření tohoto díla také aplikoval (pro změnu v malířství) onu nám zde již velmi dobře známou metodu "Jára da Cimrman back to back fotostep" a dovedl ji na tomto svém nejslavnějším díle do naprosté dokonalosti, dále pak jeden notoricky známý historický obraz, ke kterému již ani snad žádný další komentář netřeba a pak ještě jeden výjev, docela sice agronomicky tématický, protože pochází z chlívku, ale který s těmito stránkami jinak defacto vůbec, ale vůbec nesouvisí, a my ho zde zveřejňujeme jen a jen proto, abychom si hezky po cimrmanovsku ulevili, když už se nám tedy dostal do ruky - a když už tedy nechceme být stejní sprosťáci jako "hnůj a žumpa" na onom výjevu vyobrazená, použili jsme teď tady pro jeho charakteristiku jeho vlastní (a na něj v podstatě ještě velice umírněná) slova v citaci, ve které je navíc přece dovoleno vše, že ano.

A k těmto historickým faktům se mi zas pro změnu ze strany Koordinačního výboru fanklubů J. D. Cimrmana, Jana Žižky z Trocnova a Iana Andersona (a dále pak samozřejmě i něco podobného, ale mnohem zemitějšího, ze strany fanklubu toho sprosťáka z onoho posledního výjevu, ale to zde z úcty k dobrým mravům zveřejňovat nebudeme) donesla výtka, že prý, cituji "pěkně kecám" a, cituji "ať to odsud okamžitě stáhnu nebo", ale to nemohu, tak tedy tady opět naprosto transparentně prohlašuji, že historická fakta jsou prostě historická fakta, a řídíc se Cimrmanovým heslem, na které si však bohužel v tuto chvíli nemohu zaboha vzpomenout, prohlašuji, že historická fakta jsou prostě historická fakta a že se odmítám přestat řídit tím výše zmíněným a podstatu problému dokonale vystihujícím Cimrmanovým heslem. Howgh.

Bilbo Veverka, praprasynovec